Picture
S námi pro Vás za jeden provaz

V úterý 12. 6. 2012 se v jídelně Základní školy Trávníky uskutečnilo setkání občanů města Vsetína s vedením radnice, aby se společně pokusili identifikovat deset největších problémů, které město sužují. Rád bych popsal celou akci z pohledu člověka, který se podobné události účastní prvně.

Nechci být a priori negativní a útočný a za každou cenu hledat hnidy na práci úředníků. Právě o tom mluvila paní starostka ve svém úvodním projevu k více než stovce účastníků akce a za jejími slovy se skrývaly hořce zakoušené emoce, které v ní negativní reakce okolí na její práci vyvolávají. Osobně věřím, že je paní Táborská člověkem zcela oddaným práci pro město, úředníkem poctivým a charakterem nezkorumpovatelným a že její podrážděnost nepramení z ničeho jiného: Cítí-li člověk, že svou práci dělá nejlepším způsobem, který zná, a přesto je za ni v médiích “natírán”, jako největší “zločinec” (v podobném duchu paní Táborská hovořila), musí bojovat s hořkostí. A hořkost je nebezpečná věc, protože v lidech aktivuje primární obranné pudy, které brání racionální diskusi. Zahořklý člověk pak nedokáže rozlišovat mezi konfliktem věcným a osobním. Nechci, aby paní starostka zahořkla, a právě proto nechci, aby tuto reakci vnímala jako další z útoků na její osobu, jehož zájmem je pouhý útok motivovaný nadšením jakéhosi mládežníka, který zrovna objevil svou moc a hodlá ji použít pokud možno k co největšímu znepříjemnění už tak dost namáhavého života úředníkova. Tady ten obšírný důvod jen proto, že tyto tendence z vedení města (v souvislosti s akcí Osvoboďme náměstí, kterou jsem spoluorganizoval) cítím a mrzí mě. Jde mi o to, aby se nad mými připomínkami někdo zamyslel a reflektoval je.

Picture
Chaos, nedemokratičnost a tendenčnost

Myšlenka na setkání s občany v rámci “obecního zdraví”, je skvělá. K průběhu akce mám tři zásadní výtky: chaos, nedemokratičnost a tendenčnost.

Chaos měly na svědomí tyto faktory: Volba metody diskuse, volba akusticky nevhodného prostoru, uvolněné pojetí s chlebíčky, tombolou a vystoupením dětského pěveckého sboru. Motivace zpříjemnit občanům akci je chvályhodná, v tomto případě však přispěla k přílišné rozvolněnosti a hlučnosti. Kdo jako já seděl u jednoho z tematických stolů, (já jsem jich vystřídal několik zkrátka proto, že mě zajímalo více témat,) ví, že bylo možné komunikovat prakticky jen s kolegy na vedlejší židli případně ob židličku, ale to bylo vše. Pokusit se za vyhrazenou zhruba třičtvrtěhodinku vydiskutovat, zapsat problémy a z nich pak vybrat dva nejzávažnější z každé oblasti, bylo fyzicky komplikované. 

Samotné tematické okruhy byly velmi široké a volit dva problémy často znamenalo eliminovat mnohé zásadní věci. Osobně jsem nejvíc času ztrávil u stolu věnovanému kultuře, sportu a volnočasovým aktivitám. Zvolit dva problémy tady znamenalo eliminovat minimálně celou jednu podoblast.

Nejasná nebo nejasně komunikovaná pravidla procesu ve spojení s hlukem, neidentifikovanými úředníky v čelech stolů (netušil jsem, že jde o úředníky, neměli cedulky ani jiné insignie), to vše přispělo k chaosu, který jistě nebyl záměrem organizátorů. Chyby tohoto charakteru jsou omluvitelné a do příště řešitelné volbou lepšího prostoru. Shovívavost už neplatí pro tendenčnost úředníků při volbě hlavních problémů. Z mého pohledu to vypadalo takto: Jako první jsem na velký papír u svého stolu nechal napsat téma, které osobně cítím jako nejpalčivější v oblasti místní kultury a to je rekonstrukce a budoucí využití chřadnoucího Lidového domu. Úředník bod zapsal, ale doplnil ho informací, že by se asi spíš mělo jednat o problémy, které jsou řešitelné v horizontu nějakých dvou let. Namítl jsem, že s nejasnou budoucností dotační politiky EU, by to mohl být právě ten nejakutnější problém. Úředník nejistě pokýval hlavou, chvíli jsem čekal, zda bude diskutovat dál, ale to bylo vše. Nicméně problém byl na papíře.

Když byl papír po půlhodince zaplněn dalšími návrhy, přišlo na hlasování o dvou nejvýraznějších položkách seznamu. Ptám se úředníka, jak to teď uděláme. U stolu v tu chvíli seděla už jen hrstka původního osazenstava, nad papírem se skláněla žena, jak jsem později pochopil, také úřednice. Další korzovali u jiných stolů nebo postávali opodál a nevěnovali pozornost úřednici. Úředník mi odpověděl, že snad budeme hlasovat, ale jak, to nevěděl. Obrátil jsem se tedy na úřednici, která, jak jsem viděl, udělala zrovna u jednoho z témat (absence prostoru pro pořádání kulturních akcí se zastřešeným pódiem) tři čárky. Nerozuměl jsem proč. Opakuji otázku i jí: Co se teď děje? Řekla, že hlasujeme. Ptám se, na základě čeho dělala čárky. Odpověděla, že za ní přišla paní a řekla jí, že by ráda pro tento bod hlasovala. (Proč udělala čárky tři? Snad za sebe a úředníka? Kolik tam bylo úředníků? Mohli hlasovat?) Řekl jsem, že chci v tom případě hlasovat pro svůj bod. Za mě přibyla jen jedna čárka a mé téma bylo tímto “vyřízeno”. Úřednice se (nyní už pouze za asistence jedné další paní) snažila ze zbytku sama vybrat “dvojku”, kterou se nakonec stal stav koupaliště u průmyslovky. Nikoho dalšího jsem hlasovat neviděl.

Picture
Mé pochybnosti vzrostly. Jde o to vybrat skutečné problémy nebo problémy řešitelné v horizontu dvou let, jak mi řekl pan úředník, tedy v zásadě “neproblémy”? A chtějí úředníci slyšet “hlas lidu” nebo jen využívají akci k prosazení vlastních představ a lidmi se jen zaštítit? Nevím, zda se podobná situace opakovala i u ostatních stolů. Vedlejší skupina (téma zdravotnictví a sociálních služeb) se mi zdála podstatně lépe organizovaná a skutečně “demokratická”. Dva zvolené problémy této skupinky “vyhrály” pomyslnou soutěž o nejpalčivější problémy města, jednoduše proto, že šlo o skupinku nejpočetnější.

Tendenčnost byla patrná i v přístupu paní starostky. Ta v jednu chvíli nepřipustila diskusi nad problémem nebezpečného podchodu na Trávníkách, o několik minut později sama začala polemizovat o jiném vybraném tématu (sociální podnik versus stavební parcely) a dokonce nechala plénum hlasovat o vlastním protinávrhu. (Hlasování dopadlo v neprospěch návrhu starostky.)

Přínos akce?

Ptám se proto, jaký vlastně má pro úředníky podobná akce smysl. Pokud mělo jít o zjištění objektivního stavu, nechápu přítomnost a diskuse úředníků u jednotlivých stolů. U toho mého k tendenční volbě témat došlo. Pokud bude tato akce posléze prezentována jako zmíněný “hlas lidu”, pak tvrdím, že je to hlas lidu manipulovaný úřednictvem. Mají-li mít výsledky akce jakousi formu závaznosti pro město, musím ze svého pohledu proti její formě protestovat. Chci věřit, že motivem radnice byla jen touha po efektivitě; tedy ovlivňovat, ale proto, aby se zamezilo výběru témat, která už jsou například řešena jinak, nebo která jsou mimo kompetence obce. Pokud je to tak, pevně doufám, že jako taková bude akce zástupci města i prezentována.

Nemám nic proti chlebíčkům a tombole. Dobrá atmosféra je důležitá, ale ještě důležitější je stanovit a dodržovat pravidla hry. Nelze se hájit tím, že šlo v podstatě o neformální akci. I fotbálek na dětském hřišti je jistě neformální záležitost, ale pravidla se v něm dodržovat musí, aby hra měla smysl a byla fér.

Jaký oficiální status měla/má mít tato akce? Jak se volba témat konkrétně projeví v práci úředníků? Budou témata nějakým způsobem preferována? Jak? Budou při příštích podobných akcích úředníci města na první pohled identifikovatelní? Jaké další kroky budou podniknuty ke větší transparentnosti podobných akcí?

PS: Informace o tom, jaké problémy nakonec akce označila za nejdůležitější, najdete v článku Vsetín hledal deset největších problémů města. Našel je?

Tomáš Koňařík
tomas.konarik111@gmail.com
774246894

 





Leave a Reply.